Popsat MS klubů pohledem někoho, kdo se za táhla vrátil prakticky po dvou letech (s jednou malou výjimkou loni na podzim), není jednoduché. Na jednu stranu se chci vyvarovat sebestředných postřehů („ten Patrik Petr je čím dál vyšší“ a „jaktože mě porážejí ti, kterým jsem před x lety dával kotel“), na druhou se ve výsledcích delší dobu prakticky neorientuju, takže vlastně tak trochu nevím, o čem píšu („Maxim Kdo?“). A za třetí, nemohu přímo porovnat ani s posledním MS na české půdě v roce 2010, kterého jsem se nezúčastnil, protože jsem pro změnu pobýval za hranicemi naší vlasti. Ale co bylo zadáno, bylo zadáno, vzal jsem k ruce čísla a vrátil se k největšímu turnaji družstev, který se kdy na české půdě konal.
Základní skupina
Začátek turnaje proti ruským AII Citrus-Art se nesl v poklidné atmosféře. Favorit odehrál zápasy ve výletním tempu, potrénoval blafáky, občas prohodil pár slov (nebo taky hráčů proti pořadí stanovenému rozpisem, což bylo asi jediným skutečně vzrušujícím momentem). Výsledek 12:2 nepůsobí v konečném součtu špatně, koneckonců náš sok v turnaji dokráčel až na stříbrnou příčku.
Utkání s AII Citrus-Art
Svitavské áčko se původně také mohlo jevit jako spíše jednoznačná záležitost, ale potvrdili jsme, že na ně zahrát umíme (v paměti mám hlavně Příbram 2008, kde jsme podlehli nejtěsnějším rozdílem 12:13). Po celý zápas jsme sice doháněli ztrátu, ale ještě v posledním kole jsme drželi šanci na vítězství. Zkušenější soupeři ale nakonec pohlídali potřebný rozdíl a také tímto vítězstvím 8:5 se probojovali na konečné čtvrté místo tabulky. Pro náš tým šlo navzdory očekávání o vůbec nejtěsnější zápas celé základní skupiny.
Třetí soupeř, třetí národnost (Spjalerance, Finsko) – a také třetí, nejkrutější porážka. Tým s famózním Ahti Lampim nám nepovolil ani bod a zvítězil 13:0. Není bez zajímavosti, že právě z naší skupiny vzešly dva týmy z konečné nejlepší čtyřky turnaje.
Zápas proti Spjalerance
Poslední předobědové klání nás poprvé postavilo do role favorita, kterou jsme dokázali poměrně jednoznačně potvrdit. Za výsledek 9:4 se ale tým Nového Rychnova, nováčka MS, rozhodně stydět nemusí. Naši dobří známí z Vysočiny navíc brali celkově velmi sympatické 27. místo a určitě o sobě dají vědět i na mistrovství republiky.
Před zápas s Novým Rychnovem panovala uvolněná atmosféra
Dalším naším soupeřem byl řízek s bramborovým salátem – v tomto zápase jsme si všichni připsali čisté konto. Nutno dodat, že organizátoři si skutečně zaslouží obdiv, neb na první pohled drobná restaurace dokázala v neuvěřitelně krátké době odbavit polovinu účastníků MS…
Zápas to byl ale náročný 🙂
Povzbuzeni těmito turnajovými (po)chody jsme netrpělivě čekali na klíčového soupeře základní skupiny. V případě vítězství nad HCS Žabka Praha „B“ jsme totiž mohli doufat v postup do skupiny o 17. místo. Nicméně zůstalo pouze u doufání. Soupeř si hned v prvním kole vybudoval pěkný náskok a v následujících sériích se mu podařilo eliminovat všechny naše snahy. Klíčovým naším problémem bylo, že se nám nedařilo rozhodnout jednotlivá nerozhodně se vyvíjející utkání ve svůj prospěch. Zatímco soupeř bral celkem 8 bodů za 8 vítězství, dalších 7 ze 16 zápasů skončilo remízou. A tak se v konečném zúčtování na naší straně zápisového archu krčila pouze drobná jednička. Po porážce 1:8 jsme se tedy museli smířit se skupinou o 21. místo.
Žabka Praha „B“
Ani vítězství nad slovenským klubem THC Blue Dragon Košice už by na naší pozici nic nezměnilo. V tomto duchu jsme tento zápas pojali spíš jako trénink a možnost poznat sílu slovenského družstva, které posléze postoupilo do elitní dvanáctky družstev. A nutno dodat, že Košice v čele s vynikajícím Blaškem skutečně potvrdilo skvělou formu a po vítězství 14:2 mu ve skupině patřilo konečné třetí místo. Náš tým tak se dvěma body skončil šestý a spolu se třemi dalšími družstvy z ostatních skupin bojoval o první místo v třetí desítce.
Skupina o 21. místo
Tento boj už byl po poznání bohatší na výsledková dramata, napjaté momenty a góly v posledních vteřinách rozhodujících utkání. Našimi soupeři v této závěrečné fázi byli postupně hráči SHC Cheb (tradiční rivalové z MR), SHK Kit Zagreb (mohutní chorvatští borci) a – opět – THC Blue Dragon Košice, tentokrát s označením„B“.
Zápas s Chebem
V duelu s Chebem se nám podařilo diktovat tempo zápasu a v nesmírně důležité první sérii jsme se ujali vedení 3:1. Celý zápas jsme soupeři nepovolili dostat se na dostřel a v posledních dvou kolech jsme vedení navýšili na 4 body. Po výsledku 10:6 jsme získali první dva body v této skupině a vylepšili bilanci s chebským družstvem od počátku našich vzájemných klání na 4-1-2 z pohledu BSE.
Další dva zápasy přinesly ještě vyrovnanější podívanou. S chorvatskými hráči se nám nepodařilo včas odskočit na potřebný rozdíl a po první sérii jsme naopak museli dotahovat my: na třech stolech se remizovalo a na čtvrtém zvítězil záhřebský borec. Po druhém kole jsme prohrávali už 1:3, po třetím 2:4. Teprve v závěrečné čtvrté sérii jsme mohutně zabrali. Těžko zapomenout především na dva góly vteřinu před finálovým gongem, kde každý padl na jiné straně stolů. Nakonec tedy vítězství v jednu chvíli těsně uniklo oběma soupeřům. Vyrovnali jsme ale na konečných 5:5 a udrželi tak šanci na první místo ve skupině.
Na prvním snímku SHK Kit Zagreb. Na druhém Blue Dragon Košice „B“.
Stejně jako v základní části turnaje jsme i zde končili proti Košicím. Výkonnostně poměrně nadupané „béčko“ s přehledem porazilo jak Chorvaty, tak hráče z Chebu, a proto byl úkol jasný: vyhrát jakýmkoli rozdílem. A zdálo se, že to půjde: po prvním kole jsme pro tuto misi udělali velice důležitý krok a ujali se vedení 2:0. Hned druhé kolo však dopadlo v náš neprospěch a vedení se ztenčilo na jediný bod: 3:2. Po třetím kole rozdíl nezměněn: 4:3. Našim barvám se ale nejspíš zalíbil kulatý výsledek 5:5 a po těsně prohraném posledním kole jsme turnaj zakončili remízou 5:5 a obsadili konečné 22. místo z 31 účastníků.
Bilance
Pohled na výsledkovou listinu naznačuje, že pouze dva české týmy pronikly do závěrečných bojů v play-off: osmá Žabka Praha a třetí THC Stiga Elites, kteří obhájili bronz z roku 2010. Favorit turnaje, lotyšský klub BJC Laimite, ve finále překonal ruský AII Citrus-Art a po zásluze se může pyšnit titulem mistra světa. A jak MS dopadlo z pohledu BSE České Budějovice? Za mě je verdikt 50:50. Dokázali jsme potvrdit nasazení do turnaje (v ranním rozlosování jsme měli 22. nejlepší koeficient) a sehráli několik velmi dobrých utkání. Na druhé straně může trochu mrzet, že jsme prohráli s pražským a remizovali s košickým B-týmem. Oproti MS 2010 v Liberci jsme za sebou nechali 9 klubů, kdežto na severu Čech to bylo pouhých 8. Absolutní umístění však zase bylo horší – v Liberci jsme obsadili konečnou 18. příčku. Nesporným pozitivem ale je, že zájem o MS v našemu týmu oproti Liberci vzrostl, vždyť na soupisce jsme měli maximální možný počet osmi hráčů! Velmi pěkně si vedli dva naši nováčci na MS Marek Matějka a Jirka Přibil. Což mi připomíná, že nováčkem na MS jsem vlastně byl i já 🙂
BSE České Budějovice (František Marek, Aneta Jackowská, Anežka Vargová, Tibor Varga, Martin Kouba a Marie Zajícová) Na fotce chybí Jiří Přibil a Marek Matějka.
Pořadatelům patří velký dík za skvělý turnaj, pohodovou atmosféru a nevšední zážitek. A konečně: jako jednoznačné plus můžeme počítat také fakt, že podobně jako v roce 2010 máme možnost hrát v jednom roce ještě druhou týmovou soutěž – mistrovství republiky – která startuje v Jihlavě za měsíc a kousek. A i tam to bude pěkný boj!
Výsledky: http://www.trefik.cz/stiga/turnaje2014/wcc/wccres.htm
Fotky: http://stiga.rajce.idnes.cz/MS_druzstva_2014
Autor: Tibor Varga