Díky velkému nezájmu Českých hráčů o účast na Mistrovství Světa, které se letos konalo v Estonském Tallinnu jsem se z celkem 25. místa v nominační tabulce s přehledem dostal mezi deset českých hráčů, kteří odcestovali na světový šampionát. Bohužel z celé desítky nebyl nikdo jiný z mého klubu, a tak jsem začal plánovat sólo výlet. Nakonec se ke mně, ale přidal Zdeněk „Lopy“ Lopaur z klubu SHC Benátky, takže jsme do Tallinnu vyrazili ve dvojici. Lopy do Rychnova dorazil už den před odletem, takže jsme si ještě stihli zahrát několik tréninkových her a také miniturnaj spolu s bráchou a tátou, který nakonec ovládl těsně táta před Lopym, ale to reprezentační dvojici neodradilo od nadšení, protože pro oba z nás šlo o první start na Mistrovství světa v hlavní kategorii.
Rád bych napsal, že cesta do Tallinnu probíhala hladce, ale vzhledem k tomu, že nám zrušili původně plánovaný přímý let z Vídně a letěli jsme tak nakonec z Prahy přes Franfurkt, se na cestě stalo hned několik nepříjemností. Nejznepokojivější pro mě bylo, že jsem v Tallinnu nedostal své hlavní zavazadlo a musel jsem si první noc vystačit pouze s příručním. Se vším jsem se ale nakonec nějakým způsobem popral a po ubytování v hotelu a krátké návštěvě centra, od kterého jsme byly vzdáleni jen několik minut chůze, už jsme se mohli těšit na slavnostní ceremoniál. Ceremoniál byl v celku fajn. Klasické řečnění pořadatelů a prezidentů osvěžilo video o přípravách Estonců na světový šampionát nebo vědomostní Kahoot! o úplně nový Stiga Hokej, v kterém jsme sice nakonec neuspěli, ale úplnou ostudu jsme myslím taky neudělali. A tak pro nás skončil nultý den MS.
Tom v akci (foto: ruská federace stolního hokeje)
V pátek jsme vstávali poměrně brzo, protože Lopy měl hned na úvod turnaj veteránských družstev. Hned potom, co se soutěž veteránských družstev rozběhla, bylo pro mě hlavním úkolem získat své zavazadlo, které brzy ráno „konečně“ přistálo v Tallinnu. To se nakonec obešlo bez komplikací, a tak jsem ještě stihl zhlédnout, jak si náš veteránský tým dokráčel pro bronzovou medaili. I odpoledne pro mě bylo pouze divácké. Já ovšem sledování Stiga hokeje přímo zbožňuji, takže jsem si užil i první den, i když čeští veteráni ani ženy na žádný výraznější úspěch nedosáhli. Navíc jsme ještě stihli na večer s Lopym dojít až k moři a mohl jsem se začít těšit na to, co předvedu na mistrovství světa já.
Sobota, tedy druhý hrací den, měla na programu turnaj družstev a také základní skupinu hlavního turnaje nebo turnaj super veteránů a super juniorů. Dopoledne vše začalo skupinami do turnaje družstev a proti Česku se postavil obávaný tým Ruska. Hned v prvním zápase se mi povedl zápas s Yurim Prostakovem, který skončil 1:1. I když Prostakov není úplně velkou hvězdou, pořád je to hráč první stovky a jde tím pádem o velmi pěkný výsledek v prvním zápase na MS. I když se mi sem tam povedlo zahrát další povedené zápasy s výše hodnocenými hráči, tak se ukázalo, jak moc byl konkrétní Český tým slabý a postupně jsme podlehli 1:21 Rusku, 7:17 Estonsku a 6:17 Ukrajině a nepovedlo se nám tak postoupit do čtvrtfinále (pro 6 týmů) a museli jsme se odpoledne připravovat na souboje o 7. – 9. místo. Během obědové pauzy také vrcholil turnaj super veteránů, který ovládl Venca Pikl. Navíc ve finále porazil dalšího Čecha Pavla Plešáka (mimochodem v prodloužení jsem říkal teď a bylo to i na streamu 😊). Po obědě mě čekala základní skupina hlavního turnaje a musím přiznat, že jsem od sebe čekal trochu víc. Ze čtrnácti hráčů postupovalo 11 hráčů do skupin A a B, ale mě se i přes tři výhry a jednu remízu na vzájemný zápas postoupit nepodařilo. Jako rozhodující se nakonec ukázal zápas s Vafou Hamdamovem, který jsem prohrál 1:2. Hned několikrát jsem byl velmi blízko bodu ale „na kdyby“ se nehraje, a tak jsem se musel spokojit s poslední výkonnostní skupinou. Za všechny ale musím zmínit zápas s vítězem skupiny a bronzovým medailistou z MS v Liberci s Oscarem Henrikssonem, který náš zápas rozhodl gólem na 3:2 až tři sekundy před koncem. Navíc jsem díky sestupu do poslední skupiny ztratil důvěru pro zápas se Slovinskem, kde mě v sestavě nahradil Venca Pikl (který dopoledne nemohl hrát právě kvůli turnaji super veteránů). Se Slovinskem se to dlouho vyvíjelo velmi vyrovnaně a před poslední sérií byl stav 9:9. V tu chvíli přišla moje chvíle, protože Lopy si nevedl moc dobře, a tak se rozhodl, že mě nechá hrát poslední zápas. To se nakonec nepovedlo a mně ani většině českého týmu poslední zápas nevyšel a prohráli jsme 10:12 a v turnaji družstev jsme tak skončili na posledním 9. místě.
Během posledního dne jsem měl šanci zabojovat o úspěch ve třetí výkonnostní skupině a šel jsem si tvrdě za tím. V celé dvaadvacetičlenné skupině jsem prohrál jen jediný zápas s mladým Ukrajincem Mykytou Zagrebinem a skončil jsem první s náskokem čtyř bodů před Švédem Joakimem Åströmem. Moje tažení skupinou nazval jeden z poražených soupeřů Ralph Pommerenke jako „very impressive“. I když šlo o poslední výkonnostní skupinu, musím to považovat za velký úspěch, protože i tady většina hráčů uměla hrát velmi dobře. Vždyť tu hráli jména jako Joakimem Åströmem, nebo Gergely Regula, kteří jsou oba v nejlepší světové dvoustovce a mnoho dalších. Svou pozici jsem ale musel potvrdit v Play-off, na které se z mého pohledu čekalo neuvěřitelně dlouho, a to skoro dvě hodiny. V něm jsem bohužel velmi těsně podlehl Igorovi Zaporojetsovi 2:3 na zápasy a v sérii o třetí místo jsem podlehl Joakimovi Åströmovi 1:3. Celý turnaj nakonec ovládl Rus Yenis Galuzo, který ve finále porazil svého krajana Nikitu Zholobova. Bronz putoval zásluhou Evgeniho Matantseva na Ukrajinu.
Kdybych měl své působení na MS zhodnotit, tak bych řekl, že jsem jen velmi mírně zklamaný a zkrátka nemůžu říct, že to byl neúspěch. Na MS jsem totiž odjel především pro zábavu a té jsem si dost užil. I přesto, že mě po celou dobu pobytu v Tallinnu trápily poměrně silné bolesti břicha. Navíc jsem hrál opravdu hodně skvělých zápasů, které mě velmi bavily. Jen jsem chtěl zkrátka předvést všechno co ve mně bylo, protože je možné, že do hlavní kategorie na MS se už nikdy nepodívám. Celou dobu jsem se pohyboval zhruba v úrovni mého nasazení. Byl jsem nasazen na to být jeden z posledních hráčů ve skupině B. Takže být jeden z prvních hráčů ve skupině C je skutečně v celku pěkné a blízké mému nasazení. Přišlo několik menších zklamání, ale to především proto, že jsem byl hodněkrát blízko úspěchu: ať už těsný nepostup do skupiny B nebo dvě prohry v Play-Off céčka, kde jsem sehrál dvě v celku dobré série s hráči, kteří byli nasazeni přede mnou. Takže jak už jsem říkal, na první pokus to bylo celkem fajn, ale je vidět že se mám ještě hodně co učit a doufám, že se na MS ještě někdy podívám a zahraju tam o něco lepší výsledky.
Tomáš Kahoun ml.