Rubrika: Mistrovství světa

Po mistrovství světa v Tallinnu, kde jsme měli zástupce z našeho klubu a po domácím mistrovství republiky, které proběhlo letos v září v Pelhřimově, jsme měli skvělou příležitost zúčastnit se v roce 2021 další akce, která se hráčovi našeho klubu naskytne jen párkrát za kariéru, a to mistrovství světa klubů. Je paradox, že se toho tolik stalo v roce 2021. V roce, který se ze začátku zdál být k jakýmkoliv aktivitám, kde se schází více lidí, dosti nepřívětivý.

Letošní mistrovství světa probíhalo ve Slovinském městě Kraň. To je z Pelhřimova autem „jen“ nějakých 600 km. Není to úplně málo, ale rozhodně to není nepřekonatelná vzdálenost. Vzhledem k tomu, že v červnu 2022 je naplánováno ve stejném městě také mistrovství Evropy, řekli jsme si, že spojíme příjemné s užitečným. Příjemné je, že si zahrajeme na mistrovství světa klubů a užitečné je, že si omrkneme terén před červnovým mistrovstvím Evropy, kam má šanci se nominovat hned několik našich hráčů.

Nadšenců, kteří byli ochotni podniknout toto víkendové dobrodružství, se našlo přesně pět. Kapitánem výpravy jsem se jmenoval já, Lukáš Kahoun, a snažil jsem se o veškerý hladký průběh tohoto „zájezdu“. Dalším účastníkem výpravy byl Tomáš Kahoun ml., který se tak v roce 2021 zúčastnil obou mistrovství světa, jak standartního, tak klubového, což je vskutku nevídaná kombinace. Ověnčeni medailemi a tituly v juniorských kategoriích mistrovství republiky se natěšeni do dobrodružství vrhli Adam Kopřiva a Maty Klazar. A posledním, životně nejzkušenějším a s přehledem nejvyšším členem výpravy byl Petr Klazar. Pro Adama, Matyho i Petra to byla (vyjma Slovakia Open) první stigařská zahraniční cesta a také první účast na nějakém mistrovství světa.

Pátek

Hrálo se hned od rána v sobotu a v neděli, takže jsme museli vyrazit už v pátek. Vyráželi jsme kolem dvanácté z Pelhřimova a řidičem první části cesty byl Petr. Za Vídní nastala výměna řidičů a na místo řidiče jsem usedl já. Cesta ubíhala rychle a jeli jsme přesně podle plánu. Ubytování jsem zařídil ve vesnici Preddvor, která se nachází jen pár kilometrů od Kraně. Na místo jsme dorazili až v pozdních večerních hodinách. Ubytovat se, to bylo samo o sobě dost dobrodružné. Když jsme po nějaké chvíli našli paní (nebo spíš ona našla nás), která to tam má na starost, museli jsme řešit drobnou jazykovou bariéru, jelikož paní nemluvila moc česky ani anglicky, ale za to měla zmáknutou slovinštinu a němčinu. Což byl přesný opak mé jazykové vybavenosti. Naštěstí mé díry v němčině a její díry v angličtině skvěle zaplnily slovanské internacionalismy a na všem jsme se domluvili. Akorát některé detaily ohledně check-outu jsme raději probrali telefonicky s jejím synem, který uměl anglicky dobře.

Sobota

Ubytování to bylo krásné. Z okna jsme koukali přímo na Alpy a malebnou podalpskou vesničku. Bohužel jsme neměli moc času se tím kochat, protože v pátek večer byla už tma a v sobotu ráno jsme již chvátali do Kraně na turnaj. Trochu jsme si přispali a měli jsme co dělat (někteří členové výpravy by mohli vyprávět), abychom stihli zahájení. Nicméně jsme to stihli a všechno bylo v pořádku. V sobotu se ještě nehrálo mistrovství světa klubů, ale turnaj World Tour Super Series. Tedy turnaj druhé nejvyšší úrovně (hned po mistrovství světa a Evropy), který se tradičně hraje den před mistrovstvím světa klubů. Pro nás všechny to byla skvělá příležitost nabrat pár bodů do světového žebříčku a rozehřát se na zítřek.

Turnaje se zúčastnilo 36 hráčů ze 7 různých států. Nejvíce hráčů bylo samozřejmě ze Slovinska (17). Hned druhým nejpočetnějším státem bylo Česko (9). Krom nás totiž na turnaj zavítal klub THC Stiga Elites. Dále se turnaje zúčastnily Němci (4), Ukrajinci (3), Lotyš, Rus a Ir. První fází turnaje byly základní skupiny. 36 hráčů se rozdělilo do třech skupin po 12 hráčích. Nejlepších 9 z nich postupovalo do výkonnostní skupiny A a zbytek odpoledne hrál ve výkonnostní skupině B.

V první základní skupině hrál Tom a Petr. Tom měl bohužel tři těsné prohry o gól s poměrně silnými soupeři. Nicméně i tak neměl problém nasbírat dost bodů na to, aby se probojoval do odpoledního áčka. Nasbíral devět bodů a skončil ve skupině na sedmém místě. Petr nehrál vůbec špatně. Z 11 zápasů v pěti bodoval. Tedy skoro v polovině. Bohužel to byly všechny remízy a v těch nejklíčovějších zápasech Petr prohrál, takže mu krásných pět bodů nestačilo na víc než na poslední dvanácté místo v základní skupině a odpoledne šel do skupiny B.

Základní skupina s pořadovým číslem dva pro nás byla o něco úspěšnější. Byl jsem v ní já a Adam a oba jsme dokázali postoupit do odpolední skupiny A. Mně k tomu pomohla úžasná série pěti výher v řadě. Krom ní jsem uhrál ještě jednu výhru a dvě remízy, a to mi stačilo k fantastickému třetímu místu v základní skupině. Adamovi se nedařilo tolik jako mně, ale všechny tři soupeře, které potřeboval porazit pro postup do skupiny A hladce porazil, a dokonce přidal i dvě výhry nad soupeři, kteří postupovali do „áčka“. To bylo důležité, protože zápasy ze základních skupin se přenášely do těch výkonnostních.

V poslední základní skupině hrál Maty. Vedl si velmi dobře. Po šesti kolech, tedy po půlce, měl na kontě již tři výhry a vypadalo to, že Maty směřuje do skupiny A. Ale v druhé polovině základní skupiny už tak úspěšný nebyl. Měl pouze jednu výhru, a nakonec ho čekal rozhodující, úplně poslední zápas skupiny, který sehrál byl s Ukrajincem Verbytskym. Ten měl o dva body méně než Maty a zaujímal poslední nepostupové místo. Maty byl na posledním postupovém. Specifikum takovýchto velkých turnajů je, že obvykle víte, jak si na tom zhruba stojíte, protože výsledky bývají ihned zpracovávány a publikovány na internet, při té příležitosti jsou také promítány přímo v dějišti turnaje. Stejně tomu tak bylo i zde. Oba věděli, že to je extrémně důležitý zápas a přes veškerou snahu bohužel Maty prohrál smolně 0:1. Nakonec jen díky tomu opravdu nepostoupil do skupiny A. Tento vzájemný zápas rozhodl o jeho 10. pozici a odpolední skupině B.

Po obědové pauze se Maty v B divizi nemusel z dopoledního zklamání dlouho oklepávat. Prohrál sice hned druhý zápas, ale to byl jediný zápas v celé skupině, v kterém ztratil bod a zaslouženě výkonnostní skupinu vyhrál a postoupil z prvního místa do play-off skupiny B. Ani Petr se nenechal v „béčku“ zahanbit. Jelikož v něm bylo pouze devět hráčů, hrálo se dvoukolově. Již první kolo měl Petr výborné, když krom zápasu s Matym prohrál pouze dva další zápasy a v jednom remízoval. Z vyrovnaného středu skupiny B vylezl po prvním kole jako třetí nejlepší. Druhé kolo zahrál Petr ještě o jeden bod lépe než to první a třetí místo ve skupině si tak udržel. Do play-off postupovali pouze první dva, takže se tomu pomalu ani nedá říkat play-off, ale spíše zápas o vítězství divize B. Díky tomuto malému formátu Petr již skončil a patřilo mu celkové 3. místo ve skupině B (celkově 30.). Maty bojoval o vítězství v „béčku“ s Jakem Škrlepem, reprezentantem domácího klubu NHK Kranj. Série na tři vítězné byla od začátku do konce vyrovnaná. V prvním zápase vyhrál Maty o jediný gól. V druhém zápase mu to soupeř vrátil v prodloužení. Také třetí zápas dospěl do prodloužení, v kterém byl tentokrát úspěšnější Maty. Vybojoval si tím dvě šance na výhru. Ze zbylých dvou zápasů mu stačilo vyhrát jeden a mohl slavit vítězství. Bohužel Matyho soupeř začal hrát opravdu krásný hokej a dvakrát Matyho porazil o tři góly. Maty tak skončil 2. ve skupině B (celkově 29.). I přes toto finálové zklamání může být Maty spokojen, protože se objevil hned na dvou stupních vítězů. Krom umístění na stupních vítězů ve skupině B byl také vyhlašován jako jeden z nejlepších ještě díky tomu, že byl třetí nejlepší hráč turnaje, který stále ještě navštěvuje základní školu.

Mezitím, co Maty s Petrem bojovali v „béčku“, tak v elitní skupině A jsme se já, Tom a Adam snažili o co nejlepší výsledky. Já s Tomem jsme podali naprosto stejný výkon. Uhráli jsme stejný počet bodů, a dokonce i stejné skóre nepočítáme-li náš vzájemný zápas. Oba jsme se s tímto bodovým ziskem dostali do vyrovnaného středu skupiny. Je až neuvěřitelné, jak vyrovnaný střed skupiny byl. Tom mě porazil o jeden gól a dostal za to pouhé dva body. I tak ho ty dva body donesly na skvělé 15. místo, kdežto já skončil až 19. Skupina byla tak vyrovnaná, že tento, ale nebo kterýkoliv jiný zápas, měl hodnotu desítek bodů ve světovém žebříčku. Pro Toma to znamenalo postup do play-off a pro mě poněkud hořký konec, protože velmi blízko těm dvěma bodům potřebným k postupu do play-off jsem byl v úplně posledním zápase skupiny proti papírově slabšímu soupeři. Adam posbíral také mnoho bodů, ale asi ne tolik, kolik si představoval. S 13 body skončil 25. a do play-off tak také nepostoupil. Jediný zástupce v play-off byl Tom. Jelikož postupoval z 15. místa, dostal velmi těžkého soupeře, byl jím Dmytro Marmaliuk, Ukrajinec, který je mimo jiné například semifinalistou z mistroství světa v roce 2015. Tom si s ním zahrál pořádně, protože ta série byla na čtyři vítězné zápasy. Tomovi se nepodařilo ani jednou vyhrát, ale dvakrát byl blízko, když podlehl svému soupeři o pouhý jeden gól. Tom tak skončil na celkovém 15. místě.

Tom to měl opravdu těžké, protože Dmytro Marmaliuk nakonec celý turnaj vyhrál. Ve finále porazil Lotyšského borce Rolandse Riekstiņše a v semifinále Patrika Petra, Čecha z klubu THC Stiga Elites. Ten nakonec alespoň ukořistil bronz, když v zápase o třetí místo porazil domácího Roka Škrlepa a pomstil tak dalšího Čecha Michala Kobrleho, který s Rokem překvapivě vypadl ve čtvrtfinále. To jsme ale my již neviděli, protože jsme si po skončení turnaje zajeli na pizzu a pak už jsme jeli jen na ubytování a spát, protože v neděli nás čekalo konečně slibované mistrovství světa klubů!

Neděle

V neděli jsme si na rozdíl od soboty trochu přivstali, abychom se porozhlédli trochu po okolí. Od místního hráče Bernarda Rjavce jsme se dozvěděli, že Preddvor je známý svým jezerem, tak jsme se tam zašli podívat a shodli jsme se všichni na tom, že jestli sem do Slovinska v létě pojedeme zase (na to mistrovství Evropy), tak si musíme vyhradit čas na poznávání místních krás, protože Slovinsko krásné vskutku je.

Co se týče turnaje, ten byl samozřejmě také neméně krásný. Předně se sluší říct, že je sice pravda, že to bylo druhé nejmenší mistrovství světa klubů (hned po tom prvním v roce 1996, kde byly pouze čtyři týmy), protože se zúčastnilo pouho pouhých sedm klubů, ale nic to nemění na tom, že jsme BSE United zajistili historický úspěch, který budeme v budoucnosti jen těžko překonávat. Doposud bylo naším nejlepším výsledkem 18. místo z mistrovství světa klubů v Liberci. To jsme samozřejmě letos vylepšili. Kromě nás se turnaje zúčastnily ještě tři domácí týmy, český tým THC Stiga Elites, německý TEHC Black Forest Werewolves a ruský Legion-NiKi, který měl na soupisce úřadujícího mistra světa Yanise Galuza i úřadujícího mistra Evropy a přechozího mistra světa Maxima Borisova. Naším cílem bylo udržet nasazení a umístit se do pátého místa.

Jelikož týmů moc nebylo, ale času byla hromada, mohlo se hrát systémem každý s každým. Čtyři nejlepší týmy poté postupovali do play-off. Je pravda, že právě play-off bylo cílem některých z nás, kteří nám opravdu hodně věřili. Na mezinárodní klubové scéně se hraje systémem 4 na 4. Tedy čtyři hráči hrají ve čtyřech kolech se čtyřmi hráči soupeřova družstva. Za výhru je v zápasu bod, za remízu a prohru není nic. Výsledek tak může skončit v rozmezí od 16:0 (všechny výhry) přes 0:0 (všechny remízy) až po 0:16 (všechny prohry).

V prvním kole jsme nastoupili proti týmu NHK Kranj. Tedy proti nejelitnějšímu domácímu týmu. Tento tým je v podstatě totožný se slovinskou reprezentací (které na mistrovství světa podlehla i naše reprezentace), a tak naše vyhlídky nebyly růžové. Ukázali jsme, že hrát se s nimi dá, ale byli vážně lepší. Nastoupili jsme v elitní sestavě já, Tom, Adam a Maty. První kolo jsme prohráli 1:2, druhé taktéž 1:2, třetí 1:3 a poslední dokonce 0:3. I když jsme se drželi, konečný výsledek zní hodně drtivě – 3:10. Nejlepším naším hráčem byl Tom, který zaznamenal dvě ze tří našich výher. Na druhé straně se blýskli Rok Škrlep a Anže Božič, kteří ze čtyř zápasů zaváhali pouze v jednom, a to v obou případech remízou v zápase se mnou.

Druhé kolo bylo vysloveně za odměnu. Hráli jsme proti týmu Legion-NiKi. Tým, který si sem přijel pro vítězství byl vskutku neporazitelný. Místo mě nastoupil v základní sestavě Petr, abych neztrácel moc sil, které jsem potřeboval na bezpečnou jízdu domů. Navíc Maty, Adam ani Petr nikdy v životě nehráli proti žádnému mistrovi světa a teď se střetli s týmem, kde jsou hned dva! Bohužel Yanis Galuzo zůstal pro zápas s námi na střídačce, ale s Maximem Borisovem si všichni zahráli a naplno si to užili. Nikdo ho sice neporazil, ale Adam s ním prohrál pouze o dva góly a Maty dokonce jenom o jeden. I tak hráli kluci jako neskutečný blázni a dokázali nad tímto dream teamem uhrát dva body a nějaké ty remízky. Třetí kolo skončilo dokonce senzační remízou 1:1. Celkový výsledek byl 2:11. Nejlepším naším hráčem byl Maty, který dokázal sehrát neuvěřitelnou vyrovnanou bilanci. Jen jednou prohrál (o gól s Maximem Borisovem), dvakrát remízoval a jednou dokonce i vyhrál.

Náš třetí zápas byl zápasem rozhodujícím. Nastoupili jsme proti NHK Kranj II. To je „béčkový“ tým NHK Kranj, s kterým jsme hráli v prvním kole. Podle papírových předpokladů jsme byli asi nejvyrovnanějšími týmy turnaje a také se to potvrdilo dle výsledků. Nastoupili jsme ve formaci já, Tom, Maty a Adam. Trochu jsem se snažil zataktizovat tak, abychom vyhráli první kolo a poté jsme se mohli vést na vítězné vlně. Proto jsem sám šel až na nejvzdálenější hokej. Na tom prvním byl Adam, na druhém Tom a na třetím Maty. Soupeři taktéž lehce zataktizovali. Nejzvučnější jméno, Nejce Škrlepa, nasadili na začátek na hokej číslo tři proti Matymu. Proti Adamovi a mně nasadili méně zdatné hráče, nicméně Adamův soupeř skončil včera jedno místo před Adamem, takže ho také nečekal lehký zápas. Zkušeného Jaka Škrlepa, který včera vyhrál nad Matym to „béčko“ pak nasadily proti Tomovi. Hned v prvním kole se nám podařilo to, v co jsem doufal. Tom i Adam zvládli své zápasy proti těžkým soupeřům a na dalších dvou hokejích favorité potvrdily svou roli. Stav po prvním kole byl tedy velmi příznivý: 3:1. V druhém kole jsem proti Nejcovi Škrlepovi nastoupil já a dokázal jsem ho porazit. Bohužel žádnou jinou výhru jsme nepřidali. Tom remízoval se soupeřem, s kterým Adam minulé kolo vyhrál. Adam s Matym prohráli. Maty pouze o gól s Jakem Škrlepem, svým velkým rivalem. Stav po dvou kolech byl tedy 4:3 a blížilo se dramatické finále. Ani ve třetím kole Maty nedokázal zabodovat a podruhé prohrál smolně o jeden gól. I já jsem prohrál o jeden jediný gól, s Jakem Škrlepem. Naštěstí Tom si pohlídal svůj zápas a Adam uhrál skvělou remízu s Nejcem Škrlepem. Díky tomu jsme do posledního kola šli za stavu 5:5. Vyhlídky jsme neměli vůbec špatné. Já jsem nastoupil proti papírově slabšímu Aljaži Božičovi, Adam nastupoval proti Jakovi Škrlepovi, který před tím porazil Matyho i mě. Tady se asi čekalo, že z těchto dvou stolů vyjde stav 1:1, a tak se taky stalo. I když klepal jsem se do posledních sekund, protože já jsem vytěžil nejtěsnější možné vítězství 1:0. Rozhodovalo se na druhé straně řady, takže přesně nevím, jaký průběh ty zápasy měly. Každopádně Tom nastoupil proti Nejcovi Škrlepovi a Maty proti Andreji Oblakovi. Byl to takový souboj kapitánů a souboj týmových čtyřek. Po jistě fantastickém výkonu oba naši borci vyhráli, i když tedy těsně (Tom 3:2, Maty 4:2), a tak jsme to nakonec urvali a vyhráli celkově 8:6. K vítězství nás dovedl Tom, který zaváhal jen jednou, a to ještě remízou. Nicméně každý bod byl veledůležitý a bez Matyho výhry v posledním kole, Adamovi výhry v prvním kole nebo bez mých tří výher bychom toho nikdy nedosáhli. Bojovali jsme jako tým. Na druhé straně se blýsknul Jaka Škrlep, který porazil všechny krom Toma. Nejc Škrlep, nejobávanější jméno soupeřova týmu, si proti nám nedovolil víc než jednu výhru a jednu remízu. Ostatní tři hráči (během zápasu totiž střídali) všichni přidali shodně po jedné výhře, takže taktéž předvedli skvělý týmový výkon. Nicméně vítězně jsme z toho naštěstí vzešli my.

Hned poté jsme šli hrát proti německému Black Forest TEHC. Věděli jsme, že přes tento tým vede cesta do play-off. Nasadil jsem opět tak, abychom na tom byli po dvou kolech, co nejlépe. Opět jsem zvolil taktiku Adam, Tom, Maty a já. Tentokrát byla velmi účinná. Jak jsem doufal, já i Maty jsme svoje úvodní duely zvládli. Tom s Adamem stáli proti opravdu kvalitním soupeřům a podlehli. Nicméně i tak bylo první kolo vyrovnané 2:2. V druhém kole přišlo to, v co jsem doufal. Tom s Matym, kteří byli proti papírově nejslabším hráčům našeho soupeře, neprohráli. Tom vyhrál a Maty remízoval. Já jsem dokázal uhrát cenou výhru s Mykhaylem Shalomayevem, velezkušeným ukrajinským legionářem v německých barvách. Adam sice prohrál, ale i tak jsme po dvou kolech vedli senzačně 4:3. Poté ale přišlo osudné třetí kolo. Prohráli jsme úplně všechno. Trochu jsme se na sebe zlobili, protože každý z těch zápasů se dal vyhrát, posuďte sami. Prohry 0:1, 2:4, 2:4 a 0:3, to je přesně to, co naši soupeři potřebovali. Najednou tu byl stav 4:7 a postup do play-off byl vzdálený. I tak tu ale byla slušná šance. Protože nejtěžšího soupeře Valentina Dietzeho, mistra Německa, měl proti sobě Maty, ale po celý zápas s ním sváděl vyrovnanou hru. Adam suverénně vyhrál. Ovšem my bratři Kahounovi dostali hrozný klepce, takže vůbec nevadilo, že Maty nakonec těsně o gól prohrál. Stejně jsme prohráli poslední kolo celkem jednoznačně 1:3 a celkový stav byl 5:10. Nejlepším hráčem našeho klubu jsem byl já, dvakrát jsem vyhrál. Nejlepším soupeřem byl, čímž potvrdil papírové předpoklady, Valentin Dietze, mistr Německa. Ovšem sahali jsme po té výhře. Mohlo se to povést. Tak třeba příště.

Pak už to šlo rychle. Předposlední kolo jsme sehráli s českým týmem THC Stiga Elites. Místo mě nastoupil opět Petr. Nebyl to moc vyrovnaný zápas. Prohráli jsme 2:12. Nejlepší z našeho družstva byl Adam, který zvítězil nad Vencou Piklem a remízoval s Milošem Ševrem. Naprosto suverénně nás vydrtily Patrik Petr a Michal Kobrle, nad kterými jsme neuhráli nic.

Poslední kolo byla třešnička na dortu. Hráli jsme proti týmu NHK Mengeš. Přestože jsme byli velkými favority, nechtěli jsme nic riskovat a nastoupili jsme v plné sestavě. Tentokrát jsem nastoupil na hokeji číslo jedna já, protože jsem plánoval v průběhu zápasu střídat, tak jsem chtěl odehrát zápasy s nejtěžšími soupeři a taky proto, protože jsme byli na tzv. „televizním“ stole a chtěl jsem ukázat světu, jak nám to jde :). Po prvních dvou kolech jsme vedli suverénně 7:0, a tak mě mohl v klidu vystřídat Petr. Následné třetí kolo jsme jenom remízovali 2:2, ale i to stačilo k tomu, aby byl stav 9:2 a my měli jistou výhru. Poslední kolo jsme poté vyhráli 3:0 a konečný stav zápasu byl 12:2. Nejlepší hráč zápasu byl Tom, který vyhrál úplně všechno. Nejlepším soupeřem se stal Bernard Škrlep, který s naším týmem sehrál vyrovnanou bilanci jedné výhry, jedné porážky a dvou remíz.

Dvě výhry a čtyři prohry – to je bilance, která nám vynesla celkové 5. místo na mistrovství světa klubů. První účast na mistrovství světa pro Adama, Matyho a Petra a hned krásné páté místo. My všichni jenom doufáme, že podobně úspěšný bude i návrat do Slovinska na červnové mistrovství Evropy. Jestli vás zajímá, kdo to nakonec vyhrál, tak vězte, že v play-off se žádné překvapení nestalo a mistry světa se stali hráči klubu Legion-NiKi, kteří ve finále porazili srdnatě bojující český tým THC Stiga Elites. Třetí místo obsadili po vyrovnané bitvě o třetí místo domácí NHK Kranj. Brambory si odvezli borci z klubu TEHC Black Forest Werewolves.

Tyto bitvy jsme my již neviděli, protože hned poté, co jsme po základních skupinách byli slavnostně vyhlášeni jako nejlepší nepostupující, jsme nasedli do auta a vyjeli směr Česko. Opět první část cesty řídil Petr a v Rakousku mi předal řízení. Já jsem poté úspěšně přes noc všechny bezpečně odvezl domů (což považuji asi za mou největší výhru víkendu). A dokonce včas. Úkol zněl totiž jasně. Dojet do Česka před půlnocí, aby neočkovaný Adam mohl příští víkend pryč z karantény a hurá na Český pohár. I to se nám bez sebemenších problémů povedlo a byla to taková parádní tečka za tím naším mistrovstvím.

Lukáš Kahoun

Tabulková část

Díky velkému nezájmu Českých hráčů o účast na Mistrovství Světa, které se letos konalo v Estonském Tallinnu jsem se z celkem 25. místa v nominační tabulce s přehledem dostal mezi deset českých hráčů, kteří odcestovali na světový šampionát. Bohužel z celé desítky nebyl nikdo jiný z mého klubu, a tak jsem začal plánovat sólo výlet. Nakonec se ke mně, ale přidal Zdeněk „Lopy“ Lopaur z klubu SHC Benátky, takže jsme do Tallinnu vyrazili ve dvojici. Lopy do Rychnova dorazil už den před odletem, takže jsme si ještě stihli zahrát několik tréninkových her a také miniturnaj spolu s bráchou a tátou, který nakonec ovládl těsně táta před Lopym, ale to reprezentační dvojici neodradilo od nadšení, protože pro oba z nás šlo o první start na Mistrovství světa v hlavní kategorii.

Rád bych napsal, že cesta do Tallinnu probíhala hladce, ale vzhledem k tomu, že nám zrušili původně plánovaný přímý let z Vídně a letěli jsme tak nakonec z Prahy přes Franfurkt, se na cestě stalo hned několik nepříjemností. Nejznepokojivější pro mě bylo, že jsem v Tallinnu nedostal své hlavní zavazadlo a musel jsem si první noc vystačit pouze s příručním. Se vším jsem se ale nakonec nějakým způsobem popral a po ubytování v hotelu a krátké návštěvě centra, od kterého jsme byly vzdáleni jen několik minut chůze, už jsme se mohli těšit na slavnostní ceremoniál. Ceremoniál byl v celku fajn. Klasické řečnění pořadatelů a prezidentů osvěžilo video o přípravách Estonců na světový šampionát nebo vědomostní Kahoot! o úplně nový Stiga Hokej, v kterém jsme sice nakonec neuspěli, ale úplnou ostudu jsme myslím taky neudělali. A tak pro nás skončil nultý den MS.

Tom v akci (foto: ruská federace stolního hokeje)

V pátek jsme vstávali poměrně brzo, protože Lopy měl hned na úvod turnaj veteránských družstev. Hned potom, co se soutěž veteránských družstev rozběhla, bylo pro mě hlavním úkolem získat své zavazadlo, které brzy ráno „konečně“ přistálo v Tallinnu. To se nakonec obešlo bez komplikací, a tak jsem ještě stihl zhlédnout, jak si náš veteránský tým dokráčel pro bronzovou medaili. I odpoledne pro mě bylo pouze divácké. Já ovšem sledování Stiga hokeje přímo zbožňuji, takže jsem si užil i první den, i když čeští veteráni ani ženy na žádný výraznější úspěch nedosáhli. Navíc jsme ještě stihli na večer s Lopym dojít až k moři a mohl jsem se začít těšit na to, co předvedu na mistrovství světa já.

Sobota, tedy druhý hrací den, měla na programu turnaj družstev a také základní skupinu hlavního turnaje nebo turnaj super veteránů a super juniorů. Dopoledne vše začalo skupinami do turnaje družstev a proti Česku se postavil obávaný tým Ruska. Hned v prvním zápase se mi povedl zápas s Yurim Prostakovem, který skončil 1:1. I když Prostakov není úplně velkou hvězdou, pořád je to hráč první stovky a jde tím pádem o velmi pěkný výsledek v prvním zápase na MS. I když se mi sem tam povedlo zahrát další povedené zápasy s výše hodnocenými hráči, tak se ukázalo, jak moc byl konkrétní Český tým slabý a postupně jsme podlehli 1:21 Rusku, 7:17 Estonsku a 6:17 Ukrajině a nepovedlo se nám tak postoupit do čtvrtfinále (pro 6 týmů) a museli jsme se odpoledne připravovat na souboje o 7. – 9. místo. Během obědové pauzy také vrcholil turnaj super veteránů, který ovládl Venca Pikl. Navíc ve finále porazil dalšího Čecha Pavla Plešáka (mimochodem v prodloužení jsem říkal teď a bylo to i na streamu 😊). Po obědě mě čekala základní skupina hlavního turnaje a musím přiznat, že jsem od sebe čekal trochu víc. Ze čtrnácti hráčů postupovalo 11 hráčů do skupin A a B, ale mě se i přes tři výhry a jednu remízu na vzájemný zápas postoupit nepodařilo. Jako rozhodující se nakonec ukázal zápas s Vafou Hamdamovem, který jsem prohrál 1:2. Hned několikrát jsem byl velmi blízko bodu ale „na kdyby“ se nehraje, a tak jsem se musel spokojit s poslední výkonnostní skupinou. Za všechny ale musím zmínit zápas s vítězem skupiny a bronzovým medailistou z MS v Liberci s Oscarem Henrikssonem, který náš zápas rozhodl gólem na 3:2 až tři sekundy před koncem. Navíc jsem díky sestupu do poslední skupiny ztratil důvěru pro zápas se Slovinskem, kde mě v sestavě nahradil Venca Pikl (který dopoledne nemohl hrát právě kvůli turnaji super veteránů). Se Slovinskem se to dlouho vyvíjelo velmi vyrovnaně a před poslední sérií byl stav 9:9. V tu chvíli přišla moje chvíle, protože Lopy si nevedl moc dobře, a tak se rozhodl, že mě nechá hrát poslední zápas. To se nakonec nepovedlo a mně ani většině českého týmu poslední zápas nevyšel a prohráli jsme 10:12 a v turnaji družstev jsme tak skončili na posledním 9. místě.

Během posledního dne jsem měl šanci zabojovat o úspěch ve třetí výkonnostní skupině a šel jsem si tvrdě za tím. V celé dvaadvacetičlenné skupině jsem prohrál jen jediný zápas s mladým Ukrajincem Mykytou Zagrebinem a skončil jsem první s náskokem čtyř bodů před Švédem Joakimem Åströmem. Moje tažení skupinou nazval jeden z poražených soupeřů Ralph Pommerenke jako „very impressive“. I když šlo o poslední výkonnostní skupinu, musím to považovat za velký úspěch, protože i tady většina hráčů uměla hrát velmi dobře. Vždyť tu hráli jména jako Joakimem Åströmem, nebo Gergely Regula, kteří jsou oba v nejlepší světové dvoustovce a mnoho dalších. Svou pozici jsem ale musel potvrdit v Play-off, na které se z mého pohledu čekalo neuvěřitelně dlouho, a to skoro dvě hodiny. V něm jsem bohužel velmi těsně podlehl Igorovi Zaporojetsovi 2:3 na zápasy a v sérii o třetí místo jsem podlehl Joakimovi Åströmovi 1:3. Celý turnaj nakonec ovládl Rus Yenis Galuzo, který ve finále porazil svého krajana Nikitu Zholobova. Bronz putoval zásluhou Evgeniho Matantseva na Ukrajinu.

Kdybych měl své působení na MS zhodnotit, tak bych řekl, že jsem jen velmi mírně zklamaný a zkrátka nemůžu říct, že to byl neúspěch. Na MS jsem totiž odjel především pro zábavu a té jsem si dost užil. I přesto, že mě po celou dobu pobytu v Tallinnu trápily poměrně silné bolesti břicha. Navíc jsem hrál opravdu hodně skvělých zápasů, které mě velmi bavily. Jen jsem chtěl zkrátka předvést všechno co ve mně bylo, protože je možné, že do hlavní kategorie na MS se už nikdy nepodívám. Celou dobu jsem se pohyboval zhruba v úrovni mého nasazení. Byl jsem nasazen na to být jeden z posledních hráčů ve skupině B. Takže být jeden z prvních hráčů ve skupině C je skutečně v celku pěkné a blízké mému nasazení. Přišlo několik menších zklamání, ale to především proto, že jsem byl hodněkrát blízko úspěchu: ať už těsný nepostup do skupiny B nebo dvě prohry v Play-Off céčka, kde jsem sehrál dvě v celku dobré série s hráči, kteří byli nasazeni přede mnou. Takže jak už jsem říkal, na první pokus to bylo celkem fajn, ale je vidět že se mám ještě hodně co učit a doufám, že se na MS ještě někdy podívám a zahraju tam o něco lepší výsledky.

Tomáš Kahoun ml.

Ve dnech 12. 6. až 14. 6. 2015 se v ruském městě Petrohrad uskutečnilo 14. mistrovství světa ve stolním hokeji.Součástí početné reprezentace České republiky byli bratři Tomáš a Lukáš Kahounovi oba z klubu BSE United, kteří naší republiku zastupovali v soutěží juniorů, který se konal hned první den mistrovství. Dopoledne byl na plánu turnaj družstev a odpoledne turnaj jednotlivců. Turnaj družstev byl nepovedený, v soutěži tříčlenných týmů byl náš dvoučlenný tým hned od začátku v mírné nevýhodě. Bratrům se nepodařilo vyhrát ani jeden zápas a navíc v zápase s Ukrajinou byly na web dány špatné výsledky. Nejvyrovnanější zápas sehráli se stejně oslabeným týmem Švédská, ale nakonec skončili šestí. Po obědě následoval turnaj jednotlivců, kde v 19 zápasech ve skupině Tomáš vyhrál tři utkání a Lukáš jednou vyhrál a uhrál ještě tři remízy. V konečném hodnocení vyšlo najevo, že z 20 juniorů skončil Tomáš 18. a Lukáš 19., což nebyl očekávaný výsledek, ale získané zkušenosti se zápasy s nejlepšími juniorskými hráči světa jim jistě pomohou v jejich dalším hraní stiga hokeje.
Dále se již věnovali povzbuzování ostatních členů našeho národního týmu a sledování zápasů nejlepších hráčů světa. Mistrovství světa v Petrohradu ovládli domácí Rusové, kteří získali 7 zlatých medailí. Jediná kategorie, ve které nedokázali zvítězit, byly veteránské týmy, v nichž triumfovalo české družstvo a kluci si mohli společně s ostatními zazpívat českou hymnu. Druhou medailí pro ČR je bronz z individuální kategorie veteránů, o který se postaral Jan Dryák. Česká republika převzala v Petrohradě pořadatelskou štafetu a za dva roky přivítá nejlepší hráče světa v Liberci. Za zmínku také stojí, že pořadatelé zapůjčili Gagarinův pohár pro vítěze KHL a umožnili všem si ho osahat a vyfotit se s ním.

Bratři Tomáš (1997) a Lukáš (1999) Kahounovi budou reprezentovat náš klub i Českou republiku na mistrovství světa ve stolním hokeji v ruském Petrohradu. Nominovali se do kategorie juniorů, která zejména v zahraničí, ale i u nás produkuje velké množství talentů, kteří se později stávají špičkovými hráči i mistry světa. Tak tomu bylo v případě posledních čtyř šampionátů, které opanovali mladíci z Ruska, Lotyšska a Finska. Ve velké konkurenci se Kahounovi představí už v pátek 12.června v první den šampionátu. Dopoledne budou bojovat v juniorských týmech, kde však bohužel kvůli omluvenkám a absenci třetího českého hráče nebudou mít šanci na dobrý výsledek. Do podobné situace se dostali také švédští junioři, se kterými tak budou moci svést početně vyrovnaný souboj. Odpolední kategorie juniorů-jednotlivců již bude bez handicapu a celý klub bude s napětím sledovat jejich výkony – jde totiž o vůbec první juniorský start hráčů BSE na světovém šampionátu. Po Anetě Jackowské, Anežce Vargové a Marii Zajícové se tedy novorychnovští stigaři zapíšou do historie našeho klubu jako další dva hráči, kteří jako členové BSE oblékli český reprezentační dres.

Popsat MS klubů pohledem někoho, kdo se za táhla vrátil prakticky po dvou letech (s jednou malou výjimkou loni na podzim), není jednoduché. Na jednu stranu se chci vyvarovat sebestředných postřehů („ten Patrik Petr je čím dál vyšší“ a „jaktože mě porážejí ti, kterým jsem před x lety dával kotel“), na druhou se ve výsledcích delší dobu prakticky neorientuju, takže vlastně tak trochu nevím, o čem píšu („Maxim Kdo?“). A za třetí, nemohu přímo porovnat ani s posledním MS na české půdě v roce 2010, kterého jsem se nezúčastnil, protože jsem pro změnu pobýval za hranicemi naší vlasti. Ale co bylo zadáno, bylo zadáno, vzal jsem k ruce čísla a vrátil se k největšímu turnaji družstev, který se kdy na české půdě konal.

Základní skupina

Začátek turnaje proti ruským AII Citrus-Art se nesl v poklidné atmosféře. Favorit odehrál zápasy ve výletním tempu, potrénoval blafáky, občas prohodil pár slov (nebo taky hráčů proti pořadí stanovenému rozpisem, což bylo asi jediným skutečně vzrušujícím momentem). Výsledek 12:2 nepůsobí v konečném součtu špatně, koneckonců náš sok v turnaji dokráčel až na stříbrnou příčku.

Utkání s AII Citrus-Art

Svitavské áčko se původně také mohlo jevit jako spíše jednoznačná záležitost, ale potvrdili jsme, že na ně zahrát umíme (v paměti mám hlavně Příbram 2008, kde jsme podlehli nejtěsnějším rozdílem 12:13). Po celý zápas jsme sice doháněli ztrátu, ale ještě v posledním kole jsme drželi šanci na vítězství. Zkušenější soupeři ale nakonec pohlídali potřebný rozdíl a také tímto vítězstvím 8:5 se probojovali na konečné čtvrté místo tabulky. Pro náš tým šlo navzdory očekávání o vůbec nejtěsnější zápas celé základní skupiny.

Třetí soupeř, třetí národnost (Spjalerance, Finsko) – a také třetí, nejkrutější porážka. Tým s famózním Ahti Lampim nám nepovolil ani bod a zvítězil 13:0. Není bez zajímavosti, že právě z naší skupiny vzešly dva týmy z konečné nejlepší čtyřky turnaje.

Zápas proti Spjalerance
Poslední předobědové klání nás poprvé postavilo do role favorita, kterou jsme dokázali poměrně jednoznačně potvrdit. Za výsledek 9:4 se ale tým Nového Rychnova, nováčka MS, rozhodně stydět nemusí. Naši dobří známí z Vysočiny navíc brali celkově velmi sympatické 27. místo a určitě o sobě dají vědět i na mistrovství republiky.

Před zápas s Novým Rychnovem panovala uvolněná atmosféra
Dalším naším soupeřem byl řízek s bramborovým salátem – v tomto zápase jsme si všichni připsali čisté konto. Nutno dodat, že organizátoři si skutečně zaslouží obdiv, neb na první pohled drobná restaurace dokázala v neuvěřitelně krátké době odbavit polovinu účastníků MS…

Zápas to byl ale náročný 🙂
Povzbuzeni těmito turnajovými (po)chody jsme netrpělivě čekali na klíčového soupeře základní skupiny. V případě vítězství nad HCS Žabka Praha „B“ jsme totiž mohli doufat v postup do skupiny o 17. místo. Nicméně zůstalo pouze u doufání. Soupeř si hned v prvním kole vybudoval pěkný náskok a v následujících sériích se mu podařilo eliminovat všechny naše snahy. Klíčovým naším problémem bylo, že se nám nedařilo rozhodnout jednotlivá nerozhodně se vyvíjející utkání ve svůj prospěch. Zatímco soupeř bral celkem 8 bodů za 8 vítězství, dalších 7 ze 16 zápasů skončilo remízou. A tak se v konečném zúčtování na naší straně zápisového archu krčila pouze drobná jednička. Po porážce 1:8 jsme se tedy museli smířit se skupinou o 21. místo.
 
Žabka Praha „B“
Ani vítězství nad slovenským klubem THC Blue Dragon Košice už by na naší pozici nic nezměnilo. V tomto duchu jsme tento zápas pojali spíš jako trénink a možnost poznat sílu slovenského družstva, které posléze postoupilo do elitní dvanáctky družstev. A nutno dodat, že Košice v čele s vynikajícím Blaškem skutečně potvrdilo skvělou formu a po vítězství 14:2 mu ve skupině patřilo konečné třetí místo. Náš tým tak se dvěma body skončil šestý a spolu se třemi dalšími družstvy z ostatních skupin bojoval o první místo v třetí desítce.

Skupina o 21. místo

Tento boj už byl po poznání bohatší na výsledková dramata, napjaté momenty a góly v posledních vteřinách rozhodujících utkání. Našimi soupeři v této závěrečné fázi byli postupně hráči SHC Cheb (tradiční rivalové z MR), SHK Kit Zagreb (mohutní chorvatští borci) a – opět – THC Blue Dragon Košice, tentokrát s označením„B“.

Zápas s Chebem

V duelu s Chebem se nám podařilo diktovat tempo zápasu a v nesmírně důležité první sérii jsme se ujali vedení 3:1. Celý zápas jsme soupeři nepovolili dostat se na dostřel a v posledních dvou kolech jsme vedení navýšili na 4 body. Po výsledku 10:6 jsme získali první dva body v této skupině a vylepšili bilanci s chebským družstvem od počátku našich vzájemných klání na 4-1-2 z pohledu BSE.

Další dva zápasy přinesly ještě vyrovnanější podívanou. S chorvatskými hráči se nám nepodařilo včas odskočit na potřebný rozdíl a po první sérii jsme naopak museli dotahovat my: na třech stolech se remizovalo a na čtvrtém zvítězil záhřebský borec. Po druhém kole jsme prohrávali už 1:3, po třetím 2:4. Teprve v závěrečné čtvrté sérii jsme mohutně zabrali. Těžko zapomenout především na dva góly vteřinu před finálovým gongem, kde každý padl na jiné straně stolů. Nakonec tedy vítězství v jednu chvíli těsně uniklo oběma soupeřům. Vyrovnali jsme ale na konečných 5:5 a udrželi tak šanci na první místo ve skupině.

Na prvním snímku SHK Kit Zagreb. Na druhém Blue Dragon Košice „B“.

Stejně jako v základní části turnaje jsme i zde končili proti Košicím. Výkonnostně poměrně nadupané „béčko“ s přehledem porazilo jak Chorvaty, tak hráče z Chebu, a proto byl úkol jasný: vyhrát jakýmkoli rozdílem. A zdálo se, že to půjde: po prvním kole jsme pro tuto misi udělali velice důležitý krok a ujali se vedení 2:0. Hned druhé kolo však dopadlo v náš neprospěch a vedení se ztenčilo na jediný bod: 3:2. Po třetím kole rozdíl nezměněn: 4:3. Našim barvám se ale nejspíš zalíbil kulatý výsledek 5:5 a po těsně prohraném posledním kole jsme turnaj zakončili remízou 5:5 a obsadili konečné 22. místo z 31 účastníků.

Bilance

Pohled na výsledkovou listinu naznačuje, že pouze dva české týmy pronikly do závěrečných bojů v play-off: osmá Žabka Praha a třetí THC Stiga Elites, kteří obhájili bronz z roku 2010. Favorit turnaje, lotyšský klub BJC Laimite, ve finále překonal ruský AII Citrus-Art a po zásluze se může pyšnit titulem mistra světa. A jak MS dopadlo z pohledu BSE České Budějovice? Za mě je verdikt 50:50. Dokázali jsme potvrdit nasazení do turnaje (v ranním rozlosování jsme měli 22. nejlepší koeficient) a sehráli několik velmi dobrých utkání. Na druhé straně může trochu mrzet, že jsme prohráli s pražským a remizovali s košickým B-týmem. Oproti MS 2010 v Liberci jsme za sebou nechali 9 klubů, kdežto na severu Čech to bylo pouhých 8. Absolutní umístění však zase bylo horší – v Liberci jsme obsadili konečnou 18. příčku. Nesporným pozitivem ale je, že zájem o MS v našemu týmu oproti Liberci vzrostl, vždyť na soupisce jsme měli maximální možný počet osmi hráčů! Velmi pěkně si vedli dva naši nováčci na MS Marek Matějka a Jirka Přibil. Což mi připomíná, že nováčkem na MS jsem vlastně byl i já 🙂

BSE České Budějovice (František Marek, Aneta Jackowská, Anežka Vargová, Tibor Varga, Martin Kouba a Marie Zajícová) Na fotce chybí Jiří Přibil a Marek Matějka.
Pořadatelům patří velký dík za skvělý turnaj, pohodovou atmosféru a nevšední zážitek. A konečně: jako jednoznačné plus můžeme počítat také fakt, že podobně jako v roce 2010 máme možnost hrát v jednom roce ještě druhou týmovou soutěž – mistrovství republiky – která startuje v Jihlavě za měsíc a kousek. A i tam to bude pěkný boj!

Výsledky: http://www.trefik.cz/stiga/turnaje2014/wcc/wccres.htm

Fotky: http://stiga.rajce.idnes.cz/MS_druzstva_2014

Autor: Tibor Varga

Letošní stigařská sezona vyvrcholila Mistrovstvím světa v Norsku. Stavanger se stal místem, kam se na tři dny sjeli příslušníci stigařské elity, aby zde předvedli své umění a poměřili síly se svými konkurenty. Z ČR směr Stavanger vyráželo 13 reprezentantů a tři členové doprovodu. Cesta naštěstí byla u všech bez problémů a všichni se tak mohli pohoupat na vlnkách na trajektu, či obdivovat krásy Norska.

V pátek ráno vše vypuklo a turnaje týmů žen, juniorů a veteránů běžely na plné obrátky. Ve všech kategoriích měla ČR své zastoupení. V ženách hájily barvy své země Any Jackowská, Ivča Mašková a Markéta Jindrová. Turnaj týmů žen měl pouze čtyřčlenné zastoupení, a tak šance na medaili byla relativně vysoká. V základní skupině, kde hrál každý tým s každým, jsme nejprve prohrály s Lotyškami 3:6, překvapivě jsme ale porazily Rusky. Pokud jsme se ruským favoritkám chtěly v semifinále vyhnout, nezbylo než porazit tým Švédska, což se nám nakonec povedlo. Semifinále vypadalo následovně – Rusko x Švédsko, ČR x Lotyšsko. Bohužel ani na druhý pokus jsme houževnaté Lotyšky nedokázaly porazit a se stejným výsledkem už jen čekaly, až bude zahájena série o bronz, kde jsme opět narazily na tým Švédska. Předchozí trápení bylo odčiněno a po relativně hladké výhře jsme se mohly radovat z první medaile – bronzové. Mistrovský tým v kategorii žen nikoli překvapivě pochází z Ruska, druhé skončily Lotyšky a třetí Češky.

V kategorii juniorů bohužel náš tým i přes veškerou snahu nedosáhl na lepší, než na páté místo, avšak při současné konkurenci, která v této kategorii panuje, je nutno toto umístění Martina Maděry, Michala Boštíka a Honzy Sládka, hodnotit jedině kladně. Také v kategorii veteránů nebyla o silné soupeře nouze. Tým Česka, složený z Dana Matýska, Miloše Ševra a Vaška Pikla srdnatě vzdoroval a dokráčel až k souboji o bronzovou placku. Zde bohužel nakonec podlehl týmu Norska, avšak i zde bramboru nelze považovat za neúspěch, i když pochopitelně mrzí. Mistry světa se v kategorii juniorů stali Rusové, druhé skončilo stejně jako v kategorii žen Lotyšsko a třetí Finsko. V kategorii veteránských týmů vyfoukli stříbrným Rusům zlato Švédové, třetí skončilo domácí Norsko.

Odpoledne následovaly kategorie jednotlivců žen, juniorů a veteránů. Největší úspěch jistě zaznamenal Dan Matýsek, který si ve své veteránské kategorii zahrál o bronz! Bohužel už podruhé na něj zbyla bramborová medaile. Přesto, že o bronz bojoval s maximálním nasazením, švédský hráč byl nad jeho síly. Při slavnostním vyhlašování byl však i Danovi předán pohár, který si za předvedený výkon plně zaslouží! Mistrem světa se stal v kategorii veteránů Alexey Titov (RUS), druhou příčku obsadil Lars Henriksson (SWE), bronz putuje také do Švédska zásluhou Joakima Lundina. A my máme radost ze čtvrtého místa Dana Matýska! Z ostatních zástupců ČR připomeňme 9. místo Vaška Pikla a 23. místo Miloše Ševra.

V kategorii juniorů se o co nejlepší umístění snažili Martin, Michal a Honza. I přes super výsledky ale skončili v nejnabitější páteční kategorii na 13., 16., respektive 15. místě. Také tato kategorie měla vítěze z Ruska, stal se jím Maxim Borisov, druhý skončil German Fokin, rovněž Rusko. Nadvládu Rusů narušil pouze třetí Fin Kevin Eriksson.

V kategorii žen, české hráčky dodržely papírové předpoklady a do play-off se nepodívala žádná z českých zástupkyň. Nejlépe si vedla Ivča Mašková, která skončila 10., Any se musela spokojit s  12. místem a hned za ní skončila Markéta. Trochu překvapivou mistryní se stala Maria Miloradova (RUS), následována Marií Yalbachevou (RUS). Bronz brala Baiba Dace Ozolina (LAT).

Sobota patřila turnaji národních družstev. Český tým, na který čekali nelehcí protivníci, si připsal první výhru nad složeným týmem Evropa, s favorizovaným Ruskem uhrál sice 7 bodů, na výhru to však stačit nemohlo. Klíčovými se tedy staly zápasy se Švédy a Švýcarskem. Zatímco zápas se Švýcarskem naši s přehledem vyhráli, zápas se Švédy bohužel do vítězného konce dotáhnout nepodařil. Bylo jasné, že nás čeká souboj o 5. místo s nevyzpytatelnou Ukrajinou. Ačkoli ukrajinští hráči měli k ruce notýsek s tajemným obsahem, který vždy před každým zápasem pečlivě studovali, taktika našich, dát Ukrajině co nejjednodušším způsobem gól a vyhrát, nakonec slavila úspěch a na světě tak bylo další umístění v elitní pětici. Turnaj družstev suverénně ovládlo Rusko, na druhé místo se vyšvihlo Lotyšsko a třetí nejtěsnějším možným rozdílem skončilo Finsko.

Zahájena byla také kategorie Open, ve které má právo se představit nejlepších 8 hráčů z každé země. Celkem se do turnaje zapojilo 122 hráčů a hráček. O velkou konkurenci a téměř nekonečný počet zápasů tedy bylo postaráno. Ani zde se Češi neztratili. Nejlépe si vedl Patrik Petr, který obsadil ve své základní skupině 5. místo. Čekalo jej tak předkolo play-off. Zde bohužel ke vší smůle narazil na 12. hráče, Švéda Bindekranse, který byl nad jeho síly. Patrikovi tak patřila celková 17. pozice, první hráč nepostupující do play-off. I tak je to krásné, skončit 17. na světě! Další umístění našich: 26. Kryštof Lebl, 44. Filip Hamáček, 48. Dan Matýsek, 56. Martin Maděra, 66. Marin Ženíšek, 67. Vašek Pikl a 75. Míra Černoch.

Byly to nezapomenutelné 3 dny v krásné zemi a těm, co nás podporovali a drželi palce, moc děkujeme!

Fotografie si můžete prohlédnout zde:

Výsledky Mistrovství můžete prostudovat zde:

Autorka: Aneta Jackowská