Tvůj sportovní vzor?
Jsem asi už moc starej na nějaký vzory v tom, že bych se jim mohl chtít připodobnit, ale obecně se mi vždycky líbili sportovci, co to mají v hlavě srovnaný a používají při sportu nejen svaly, ale i mozek. Zkrátka vyrovnané osobnosti, nejen frajírci… Mezi ně bych zařadil třeba Jardu Jágra nebo Jensona Buttona z F1.
Jak ses dostal ke STIGA hokeji??
V roce 1999 jsme začali s kamarádem Zdeňkem Bartoškou trénovat na Stiga hokeji v centru volného času v Pelhřimově, protože tam byl vypsaný turnaj, ve kterém byl hlavní cenou hokej. Finále se hrálo na festivalu rekordů a kuriozit. Měl jsem to štěstí, že se mi to podařilo vyhrát, jinak bych se asi ke Stize nikdy nedostal 🙂
Největší zážitek se stigou?
Těžko říct a těžko vybrat. Hodně nahoře by byly jakékoli týmové úspěchy, ale možná bych přece jen zvolil svůj první turnaj Českého poháru v Plzni 9. 11. 2002. Dodneška si vzpomínám, jak jsem byl nervózní, po cestě sněžilo a ve zledovatělý zatáčce jsme sundali přenosnou dopravní značku 🙂 (vezl nás taťka Zdeňka Bartošky) Bylo fantastický na turnaji vidět, jak dobře to jde umět a že něco takového vůbec je. A asi jako jediný z našeho klubu ještě pamatuju pravidlo, že jsme si museli vozit vlastní hráče. A soupeře jsme si taky museli najít – rozpisy pro konkrétní stoly tehdy taky ještě myslím nebyly…
Největší úspěch ve Stize?
Tak tady bych asi nejvýš zařadil 14. místo z Czech Open v Plzni 2008, kde jsem v základní skupině porazil i Alexeje Zacharova. Hodně si vážím taky 2. místa z MR juniorů 2005. Ale je i spousta „průměrných“ výsledků na skvělých turnajích, na které rád vzpomínám – třeba „nepohárová“ Jihlava 2011, kde jsem prošel v play-off přes Filipa Hamáčka na 8. místo. Takže mám důvod se těšit na tohle MR 🙂
Co bys chtěl ve stize ještě dokázat?
Po pravdě řečeno asi už těžko něco, co má co do činění s výsledky. Koukal jsem do statistik, že mám odehráno přesně 50 turnajů a nejlepší pro mě bylo dvakrát 13. místo. Kdybych třeba ještě někdy v budoucnu trošku jezdil a trénoval, potěšilo by mě dostat se do čtvrtfinále, ale myslím si, že s tím, jak se všichni zlepšují, je to spíš jen zbožné přání 🙂 Docela rád bych ale někdy viděl BSE v play-off MR družstev. Ideálně letos, kdoví, jak to se mnou bude v příštích letech 🙂
Co pro tebe znamená BSE?
Především hodně let a lidí, kteří mě v mnoha ohledech dost naučili. S BSE jsem prostě vyrostl a vystudoval. Ze začátku to byly pro mě osobně i hodně náročné organizační a papírovací věci, i při ježdění na turnaje jsem byl nějakou dobu sám. Ale právě to, že to všechno něco stálo, mě u hraní udrželo tak dlouho. To, že pak vzniklo BSE jako registrované občanské sdružení a že jsem ho mohl po skončení ve vedení předat a ujali se ho jiní, to pro mě znamená taky hrozně moc. A i když se v průběhu let některé věci změnily, pořád doufám, že v budoucnu budou takové podmínky, abych se alespoň občas mohl zapojit.
Oblíbený / neoblíbený soupeř?
Tak já už teď prakticky nehraju, takže když zavzpomínám, tak jsem si vždycky rád zahrál proti bratrům Krausovým a Pavlu Plešákovi. S Tomášem Behrem to byly taky moc pěkné zápasy, když ještě hrával. Obecně jsem měl rád tvořivé hráče s pohlednou hrou, kteří nespoléhají jen na blafáky. Což je bohužel v současné době z té špičky málokdo… No a když vzpomenu na ty bitvy z Raptors League, tak nejméně oblíbený pro mě byl Vašek Pikl. Jeho styl mi prostě nesedí a tomu odpovídaly i výsledky. No a hodně nerad jsem hrával taky s Maruškou Vargovou, teď už Zajícovou, která mnohokrát ranila mé mužské ego 🙂
Oblíbený sportovní klub?
Nemám, hokej ani fotbal nesleduju, ve formuli 1 sympatizuju spíš z tradice k McLarenu. Takže asi BSE České Budějovice 🙂
